Martínkovo a Daňyelkovo putování světem...
Psal se čtvrtek 29.3.2007. Den začal jako každý jiný, avšak nebyl...
Tento den měl být obyčejny a nudný jako každý jiný všední den. Ráno vstávání, které je doprovázeno šokem při pohledu do zrcadla, dlouhou cestou do školy přes nesčetně mnoho překážek (Písečná mluví za vše) a polovinu dne strávenou v budově, kde sem tam pobíhá nějaký ten maniak zabraný do učení.
Hned po ránu, po dovalení se do školy, seděli na chodbě spolužáci, kteří asi mysleli, že nám bohužel neodpadla tak námi oblíbená hodina Matematiky s pí. Šléglovou. Ihned jsem spatřil Daňyelka, kterému kriminalita z očí jenom svítila. Jeho posedlost, nalepování svého nicku - Dandey, na každé volné místo, ho dovedla úplně někam jinam. Jeho vysoce přesný a kvalitní navigační systém DOS (=Daňyelkův orientální smysl) je sice v porovnání s KOS(=Kožouchův o.s.) nic, ale i tak je mnoho přesný, když se chcete ztratit ba dokonce zatratit (viz. Písečná). Takže DOS zavedl Daňyelka až ke skřínce č.65, kde visel zámek na číselný kód. V tu ránu přišel na onu skrytou kombinaci 222 a poté změnil tento kód na xxx (neví ani on sám). To znamená, že tento zámek byl přeštípnut asi ne moc šťastným majitelem.
Výuka proběhla velice nudně, z jistých důvodů nebudu uveřejňovat - chyběla jistá osoba... Po hodině Zeměpisu, poté co jsme strhli oči z Pravdíkova sexy zadku (s8ťák), jsme se s okamžitou platností odebrali na oběd. Po výtečném obědě (buchtičky se šodó, někdo měl ovšem jakousi rozmixovanou fialovou věc) jsme si to valili přímo ke škole. Náhle se objevil podnapilý týpek (3-4promile), který náhle vzletěl do bufetu a voněl jako 3 sudy plné lihu.
Po mučivé chemii byli na(ne)štěstí chlapci osvobozeni z hodiny TV a dívky si asi užily srandy kopec s pí. Hyjánkovou. Daňyelek a Martínek si to šinuli do jistého bazaru "Podkova", bazar sice nenašli, ale mnohem něco lepšího... OTIČKU!! Asi 60letá žena rómského původu se na nás dívala jako na vrahy.
Zde je úryvek z rozhovoru doprovázející smíchem a výtlemem:
Tak Martínek pravil: S pánem Bohem!
Otička: Co je ty vmde? Já ti dám Boha. Půcem za roh a vyřídeme si to wole!
Martínek: No jasný, chceš se prát?
Otička: Prát? Neee, jááá nee!! (měřila 145cm)
Martínek: Tak si ohol mrože!! (otička vládla mrožem skoro jako prof. Micka)
Otička: Ců? Chceš moji piču?...odvětila otička držející půlmetrový knedlík
Martínek: Ani ne hele, ale můžeš si oholit tu bobřinu!
Poté šla otička za prodejsem párků v rohlíku a "slušně" požádala, aby zavolal polici, ten ji ovšem ještě slušněji odmítl. Tak si to šinula se 4 zubama, knedlíkem v ruce a silným odérem směrem na zimní stadión. Martínek a Daňyelek měli z toho ale psinu, tak jí pronásledovali...
Otička: Ců jé zás?
Daňyelek: Nic smrade.
Otička: Chceš zabít?
Martínek: Klidně.
Krásná paní Otička si odplivla, se štěstím netrefila Martínkovu bílou botu, jinak by asi skončila hodně špatně. Daňyelek se jí stále smál za zády, tak si to Otička nenechala líbit a napřáhla knedlíkem na něj, ale naštěstí Daňyelek uhnul, protože se jí štítil. Tak jsme ji teda nechali jít si po svém...
Avšak to není ještě konec... Po nastoupení do přeplněného trolejbusu, jsme byli vykázáni pryč, protože řidičovi se nelíbilo, že jsme nastoupili zezadu. Řidič, krásný, mladý, voňavý, vlasatý a galantní mladík, nám dokonce chtěl odebrat i průkazky, tak jsme vyskočili ven. Po chvíli jsme potkali GEJZU s jeho kárkou na železo. Šinul si to z kopce tak rychle, div mu kolečko neulítlo, to se ovšem nepodařilo jedné ženě, které upadlo kolečko od kočárku s dítětem. Krásný den jsme zakončili shlédnutím ActionMana v trolejbuse č.35, který zrovna natáčel svůj mocný pořad. Obyčejný nebo neobyčejný den? Posuďte sami...
Pozn.: OTO = občan trvale opálen
Martínkovo a Daňyelkovo putování světem...
by zoonky