Role přijímané ve skupině

Jakmile se vytvoří jakákoliv skupina, její členové zpravidla přijmou určitou společenskou roli. Mnoho jich můžeme typizovat, ovšem samozřejmě nelze pokrýt všechny možnosti. Často se také stává, že se role překrývají nebo jich jedinec na sebe vezme více. Já se budu přirozeně soustředit na role typické pro kruté školní prostředí. Nepochybuji, že i v naší třídě dokážete lehce označit některé mnou vymezené typy.

Typy bavičů sebe sama nebo ostatních

Vtipálek

Název poměrně vystihuje skutečnost. Téměř v každém třídním kolektivu se najde někdo takový: Snažívá se být vtipný (s různícím se výsledkem), přičemž ale cílem žertů nebývá on sám, ale směřuje své útoky na soupeře, kteří se nedokáží vyrovnat jeho nedostižné vtipnosti. Často dokáže až zruinovat cizí společenské postavení. Byl jsem dokonce svědkem třídního teroru skupinou Vtipálků.

Vtipálek Nevtipný: Jednoduše takový, jehož žertům se nikdo nesměje. Tito nejsou nebezpeční.

Vtipálek Ambiciosní: Tito o poznání nepříjemnější už cíleně využívají svého vlivu a dokáží tak hýbat celou skupinou, často mají klíčové postavení a přátelí se s momentálním vůdcem nebo aristokraty.

Vtipálek Ironik/Sarkasta: Jeho humor mívá kousavý podtext, který však často ostatním unikne. Vliv u něj existovat může a nemusí. Nepříliš častý, znám pouze jednoho.

Vtipálek Nevinný: Typ, jehož útoky nejsou cílené s úmyslem poškodit. Přestože většinou úspěšně rozesmívá, málokdy také drží v rukou třídní moc.

Šašek

Jedinec, který zesměšňuje všechny, včetně sebe. Vlastně častěji jenom sebe. To mu ubírá veškeré vážnosti, což většinou bývá jeho cílem - nestává se pak obětí dětských krutostí, je trpěn jen jako vtipná figurka. Přitom hojně jde o velmi chytré a důvtipné pozorovatele.

Šašek Bavící se (dobrý voják Švejk): Typ, který používá svou roli jako mimikry, ochranu a prostředek pro vlastní pobavení.

Šašek nevinný: Ten který ze sebe dělá hlupáka mimoděk nebo toho nijak nevyužívá.

Šašek Ironik/Sarkasta: Podobně jako jeho Vtipálkovský ekvivalent často ukrývá do svých vtipů podobenství. Téměř vždy se prolíná se Šaškem Bavícím se.

Typy vedoucí

Vůdce

Výsostného postavení není jednoduché dosáhnout, proto vůdce nebývá všude. Aby dokázal skupinu ovládnout musí v něčem výrazně vynikat a také mít chuť a vůli stát se tím nejmocnějším.

Vůdce Přirozený: Jedinec s vysokou přirozenou autoritou a velkým charismatem, společenský, mívá kladný vztah s drtivou většinou třídy. Pokud se někdo takový vyskytne má šanci stát se vůdcem, kterého bude většina uznávat a jehož postavení bude do velké míry jisté.

Vůdce Násilnický: V méně vzdělaných skupinách. Většinou největší a nejsilnější, i když to není nezbytné, s partou pochopů. Jednoduše silou terorizuje a ovládá ostatní. Nepříliš jisté postavení, často bývá nahrazen bývalým pochopem.

Vůdce Typu Machiavelli: Velmi vyzrálý jedinec, uvědomující si přesně principy a mechanismy skupiny. A zároveň bez vnitřní mravnosti, schopný bezuzdně využívat svých znalostí k dosažení vysokého postavení. Velice jistá pozice, může dosáhnout svého postavení vícero způsoby. Neznám žádného, ale tato možnost tu existuje, spíše u starších.

Vůdce Agresivní Idealista: Osoba s nějakým, dozajista geniálním a neotřelým, nápadem jak spasit přinejmenším svět. Pod praporem této ideje pak sjednotí kolektiv. Ve školním prostředí není příliš častý, dokonce velmi výjimečný.

Aristokraté

Skupina v nějaké kategorii silnějších jedinců, kteří společně určují směřování třídy. Málokdy koexistují s vůdcem.

Aristokraté Obyčejnosti: Skupinka těch, kteří co nejlépe vyhovují obecnému modelu mladých. Velice častý typ, bývají klíčovými osobnostmi většiny tříd. V dost vysokých počtech, někdy i více než polovina třídy (dá se polemizovat jestli to i pak je aristokracie, ale nemá to moc smysl).

Aristokraté Fyzičtí: Jejich moc spočívá v prostoduchém udržování svého postavení silou. Spíše u málo vzdělaných skupin.

Aristokraté Přátelští: Sdružení takových, co s pochopením řeší problémy, v ovzduší vzájemného pochopení a tolerance. Problém nastává když se někdo odmítne podřídit takové slizké atmosféře: pak je zadupán do země smečkou zuřivých Přátelských Aristokratů.

Aristokraté Intelektuálové: Několik intelektuálů, či těch co si na ně hrají, ve třídě většinou bývá, ale postrádají vliv, tedy se nedají zařadit do mé specifikace aristokratů. Spíše hypotetická možnost spočívá v nastolení intelektuála jako třídní standard; pak by se taková skupinka původních intelektuálů stala aristokraty. Ale mimo školní lavice je tato skupina poměrně rozšířená.

Další typy

Mimoň: Jedinec nezajímající se o dění ve třídě, velmi omezeně komunikující se skupinou. Důvody jeho mimóznosti se různí, od neschopnosti komunikovat, přes velice nízké společenské postavení, až po nezájem „o tu partičku idiotů“.

Pozorovatel: Osoba věnující se systematickému zkoumání a pozorování dění ve třídě. Tato role bývá velice zábavná, ale při důsledném pozorování zpravidla dojde k situaci, kdy pozorovatel nemůže zůstat nezúčastněným, a tedy přestává být pozorovatelem.

Samička: Vzhledově příjemná osoba ženského pohlaví, věnující se lovení, obluzování, balení, (či jak tomu chcete říkat) atraktivních samců. Dělit na skupiny by se zde jistě dalo, ale k tomu nemám potřebnou kvalifikaci.

Milovník:

Atraktivní mužský jedinec, svolný k hrátkám se samičkami. Při dělení vycházím ze svých pozorovatelských zkušeností a informací z mého tajného zdroje.

Milovník Typu Casanova: Rychle se nadchne a jeho nadšení zase rychle ochabne. Velmi přelétavý, ale nic jiného neočekává ani od svých partnerek.

Milovník Typu Don Juan: Mnohem zákeřnější a rafinovanější než Casanova (většinou také přitažlivější). Sice také mívá více partnerek, ale sám od nich vyžaduje jakýsi druh věrnosti (může ji na chvíli přenechat jinému, ale když se Don Juan vrátí, samička ho musí následovat). Většinou si shromažďuje skupinku samiček, mezi kterými si pak vybírá.

Milenec Typu Romeo: Velmi vzácný (pravděpodobně už vyhynulý) ideální typ, zbožňující samičku. Je věrný, pozorný, ohleduplný, samičce ústupný a také zřejmě bohužel neexistující.

Intelektuál a pseudointelektuál: Oba dva vzdělaní, oba dva filosofující. Kde je mezi nimi ta úzká subjektivní hranice? Já za pseudointelektuála označuji toho, který presentuje jen  a pouze plytké konsensusové (kdo je trošku vzdělaný nebo dává pozor na ZSV, ví o co jde) názory a snaží se získat vliv jen proto, aby ho měl. Ve třídní skupině většinou aspoň jeden bývá, ale většinou žije/žijí na okraji a příliš nedokáží zasáhnout do dění.

Revolucionář/rebel: Autorit se nebojící jedinec, nespokojený se zavedenými pořádky. Projeví se až ve chvíli, kdy učitel požaduje něco, podle rebelova názoru nepřijatelného, kdy je ochoten hlasitě protestovat. Existují dva základní typy: altruistický, tedy takový, kterému stačí vidět „bezpráví“ páchané na někom jiném, a sobecký, tedy takový, jemuž tlak zvedne až nepřijatelný požadavek na vlastní osobu.

Tomáš Pachner