Habaďůra
Habaďůra
Každý má vypracován vlastní unikátní systém s účelem ovlivňování svého okolí ohledně vlastní osoby. Může se pohybovat v prakticky neomezených mezích, od pokusu předstírat před rodiči slušné dítko, přes předhánění se ve vzdělanosti v intelektuálské kavárně, až po snahu vypadat co nejhrozivěji v hospodské rvačce. Tak tento systém vystupování nazývám habaďůrou, krásným to slovem.
Příčiny používání habaďůry jsou vcelku prosté a naprosto racionální. Chceme jednoduše zapůsobit určitým nepravdivým dojmem; posunout se do jiného, za daných okolností příznivějšího, světla. Není bez zajímavosti, že k habaďůře se často uchylujeme podvědomě - někdo dokonce prakticky vždy, někdo ovšem také minimálně. Těžko říci co je celkově účinnější, při nevědomé se nedělává příliš mnoho hrubých chyb, naproti tomu dobře zvládnutá řízená habaďůra je téměř vždy účinnější.
Samozřejmě je tu vždy riziko špatného výkonu a následného selhání habaďůry. Stává se to poměrně často, většinou to nemá vážné následky. Ale už jsem párkrát byl svědkem dost ošklivých účinků. Proto velký pozor v závažných situacích, pokud si nejste naprosto jisti neproniknutelností své habaďůry, tak ji radši odložte stranou (i to je těžší, než by se mohlo zdát).
Mohli bychom zde také dělit: na habaďůru celkovou, tj. tu kterou používáme ve většině času, kterou nejlépe zvládáme a která představuje náš celkový obraz. Tady se už dokonce samotnému uživateli můž stát, že už sám přesně neví co je pravda a co maska. A pak tu máme habaďůry chvilkové (ovšem neméně důležité), tedy ty, jež používáme pro speciální příležitosti. Pozorování chameleónství, časté změny masek, je velice zábavné; zvláště pokud jde o chameleóna zručného, pak si můžeme užít přímo pozorovatelské orgie (tedy spíš já, předpokládám, že se jedná tak trochu o mou osobní úchylku).
Zajímavou kategorií je postupné prohlubování některé části celkové, hlavní habaďůry. Při tom vlastně postupně dávkujete své, samozřejmě stálé, okolí. Uvedu příklad: Budu chtít ve své skupině vzbudit dojem odborníka na hmyz. Najdu si proto někde pár odborných pitomostí, které pak budu podle libosti pronášet, jen je opravdu lepší počíhat si na aspoň trošku vhodnou příležitost (Neradím zasahovat do diskuse zabývající se hloupostí sousedky zmínkou o chrobáku sedmitečném, ovšem při rozhovoru o přírodních materiálech by se dal využít poznatek o pevné pavučině boromila huňatého). Někdy bych mohl vyprávět svojí divokou příhodu se zahlédnutím babočky brigádního generála (čili bych tak navodil dojem své praktické zkušenosti s hmyzem), ještě lépe by pak působilo zinscenované „náhodné“ setkání se členy přesvědčovaného kolektivu, při kterém bych si vykračoval na louku se síťkou na motýly (bohužel žádnou nevlastním, musel bych si asi půjčit od nějakého rybáře podběrák). Při takovémhle postupu hodně záleží na ochotě investovat čas a schopnosti, od toho se odvíjí celková taktika.
Naše habaďůrní schopnosti ovlivňuje harmonicky talent i zkušenost. Talent je klíčový pro hereckou část (hlavně komunikace), zkušenost zase pro racionální budování a vrstvení habaďůry.
Podstatu habaďůry mnoho lidí odsuzuje (ovšem takoví to většinou berou po větších odvětvích, a proto řeknou rovnou pokrytectví), v určitých kruzích takovéto moralizování dokonce patří k módním záležitostem. Ale pomíjejí pár skutečností, mimo jiné obranný efekt pokrytectví – neboť lidé by ztěží vydrželi pořád o sobě slyšet pravdu a nepochybně by přibylo násilnických činů a sebevražd. Společnost by byla přímočařejší, agresivnější, a také primitivnější.
K důkazu všeobecné přítomnosti habaďůry v lidském styku se společností použiji tento článek. I ten je totiž součástí mé přetvářky – aniž bych tomu sám mohl zabránit. Každý, kdo si ho přečte, si automaticky tvoří nějakou představu o autorovi. A když ho čtenář osobně zná, tak článek ovlivňuje jeho celkové mínění.
Tomáš Pachner
Komentáře
Přehled komentářů
Tak to je zajímavé. Dobrý článek.
Možná, že ještě zajímavější je první reakce na ten článek. - Jak nejsme schopni zůstat v tom abstraktním a obecném tónu, který byl nastolen. Snažíme se o okamžitou aplikaci na svůj subjekt. Pak následuje mimózní reakce. Spočívá vše v chybné analíze textu od čtenáře, nebo pisatele?
Malé rozvedení
(T.P., 1. 9. 2008 21:05)
To, co tak hezky popisuješ, je relativně okatá a neumělá a jaksi s člověkem nespjatá habaďůra, skoro bych řekl jen vedlejší, protože se neudržuje (resp. nedá udržet) po dlouhou dobu.
U vyzrálejších a zkušenějších lidí hlavní habaďůra přerůstá v mnohem rafinovanější systém, kterým se nedá až tak snadno proniknout, většinou bývá blíže pravdě, nebo více pravděpodobné skutečnosti. Tohle je v podstatě dohad, ale zatím mě moje pozorování dost utvrdily, ale pořád je to jen názor, bez jakéhokoliv stoprocentního důkazu.
Vidím jak jsem nesrozumitelný, zkusím dát příklad. Máš navenek spořádanou, šťastně žijící dvojici. Chodí spolu do společnosti, kde se zdají být v naprosto hamronickém vztahu. V soukromí se ale neustále hádají, zjišťují, že v jejich názorech jsou přílišné rozpory a že nemohou spolu spokojeně žít, ovšem nemají odvahu vztah ukončit navíc mají děti, které by dle jejich názoru rozchodem trpěli, proto dál předstírají šťastný pár. Myslím, že docela častý případ.
Ještě jeden příklad, tentokrát méně prokazatelný. Máme mladého muže, který si našel pár ideálů, se kterými se chce ztotožnit, ale jeho podstata se tomu vlastně brání. On však nepolevuje, a i sám sebe klame že ty ideály vzal za své a chová se podle nich, ovšem pořád o nich vnitřně pochybuje, ale své okolí udržuje v domnění, že je přijal. Tohle možná nebude tak častý případ, ale pořád existuje. Oba příklady jsem vzal ze skutečných lidí, které znám velmi dobře, takže v těhle případech jsem si skoro jist.
Omlouvám se za přílišnou délku komentáře.
Souhlas
(kYkY, 1. 9. 2008 20:26)wow,tak to je dobre pravdivej článek! Gratuluju Tomáši, vystihl si to! jÁ osobně si myslim, že se výše zmíněné habaďůry dopouštíme zejména v tomto postpubertálním(pro některé ještě pubertálním)věku, ve snaze zaujmout osoby opačného (pro 4% stejného) pohlaví. Před těmi objekty zájmu(tzv idoly) neleníme předstírat cokoli! Idiot intelektuála, povaleč sportovce, posera hrdinu, začátečník zkušeného, ale světe div se,zvádneme to i naopak!Čímž ze sebe povětšinou děláme pitomce, ale je to určitá obět, kterou jsme schopni pro vysněnou lásku obětovat. Bohužel ale dřívě či později vyjde na povrch naše skutečná identita a je tu problém!( a taky typická zápletka pro americkou romantickou komedii- jistě to všichni znáte, tak jen ve zkratce-Hrdina se zamiluje, pak následuje habaďůra, dále chvíle štastného vztahu a pár veselých písniček, následně odhalení, poté samozřejmě rozchod a chvíle smutných písniček a zabírání obou osamocených hrdinů se smutným výrazem na tváři a nakonec tolik milovaný Happy and, kdy podvedený/á zjistí, že nemůže bez podvodníka/ce žít a´vrátí se k němu, to se pro větší efekt většinou idehrává v nějakém shonu a hrozbě, že by se už nikdy nemuseli setkat a při štastném shledání pár slaďáků oplodňováků) Nemluvě o tom,že habaďůra dá taky hodně zabrat, ubírá energii a vyčerpává! Tímto bych tedy chtěla doporučit omezení tohoto způsobu okouzlování okolí a to jen pro ulehčení jak Vám, tak obětem habaďůry:-) .
Poznatek na okraj
(Potěmkin, 5. 11. 2008 0:17)